Bílé Karpaty - 21.5-24.5. 2020

Bílé Karpaty 21.5-24.5.2020

Všechno bylo jinak. Svět poblázněný virem. Beata uvězněna za „železnou oponou“, kdo by to v dnešní době čekal?

Jen co se otevřely zahrádky restaurací, vytahujeme svá putovní zavazadla. Poprvé startujeme v Chropyni. Poprvé se k nám přidává zástupce mladší generace, Bára z Chropyně.

Čtvrteční slunečné ráno nás žene podél Moravy a Dřevnice rovinou až do Zlína. Po dlouhé době usedáme k obědu do restaurace Kolkovna na zlínském náměstí. Lubka září. Úsměv začíná pomalu tuhnout všem sotva míjíme ceduli konec Zlína. Cesta začíná připomínat nakloněnou rovinu a názvy Jaroslavice, Kudlov a Pindula mi připomínají spíše rychlostí zkoušky Barum rallye než cyklo trasu. Oku však lahodí krásné výhledy a vyprázdněná luhačovická promenáda s opuštěným pramenem Vincentky zotavuje naše nohy.  Příjemnou stezkou z Luhačovic projíždíme přes Uherský Brod až do Nivnice. Ne všechny restaurace mají zahrádku a navíc otevřenou. O to větší překvapení nás čeká v Nivnici, v Hotelu SAVARY nejen výborně vaří, ale vlastní i rozlehlou louku, která se stala se souhlasem majitelů naším prvním kempovacím místem.

V noci trochu přituhuje, zato ráno nám správce rekreačního zařízení Nivnická riviéra, mimochodem značkař KČT a znalec místních kotárů, upravuje trasu dalšího dne. Přes Suchou Loz a Bystřici pod Lopeníkem míříme na Žítkovský vrch. Místo s neskutečným výhledem na okolní hřeben Bílých Karpat a kraj Žítkovských bohyní. Postupně se trasa ztrácí v lese, cesta přechází ve stezku a chvílemi nezbývá než jít vedle kola. V Hostětíně si kupujeme do zásoby vyhlášený mošt, trošku si přikládáme k nákladu, přestože cesta přes Štítnou nad Vláří je sakra vlnitá. Pod Brumovským hradem dobíjíme baterky, a pak krásnou stezkou projíždíme Valašské Klobouky a směřujeme do další otevřené zahrádky v Lidečku. Náš plán přenocovat pod Čertovými kameny dostává trhlinu v okamžiku, kdy zjistíme, že kousek od zahrádky je krásné fotbalové hřiště. Spíme na tribuně, zatímco v útrobách budovy probíhá večírek družstva. Tak trochu jsme jeho součástí.

Ráno poprchá, Bára odjíždí z Horního Lidče vlakem do Prahy. Výjezd na Pulčínské skály nás zahřál natolik, že necítíme přicházející ochlazení. Prší. Trasa přes Radošovské sedlo je spíše tankodrom. Nádherný sjezd přes Zděchov až do Huslenek je ale hezkou odměnou za několik prošlapaných kilometrů vedle kola. Ohříváme se u kamen Lubkového kamaráda v jeho krásné chalupě, pak už cyklostezkou Bečva míříme přes Vsetín do Ratiboře. Správcem místního fotbalového hřiště je jiný Lubkův kamarád. Spíme pod pergolou a v noci hodně prší, ale ne na nás.

Vyjasněným ránem stoupáme na hřeben Hostýnských vrchů, pod Trojákem uhýbáme na Držkovou, Lukov, Fryšták až do Holešova. Odtud je to do Chropyně už jen po rovině…zahrádka na hřišti je naštěstí také otevřena.

Až zpětně si uvědomuji, že tato cesta pro mě byla jedna z nejhezčích svými výhledy a krajinou. Asi máme Valašsko v krvi, Lubka rodák ze Vsetína, já poloviční Valaška.

Ujeto celkem: 263 km, 2907 metrů vyškových?

Trasa zde:

Fotky zde:

Posádka: Lubka, Barča, Marcela, Jarek

                                                                                                                                                                        Marcela