Ještěd alias burger tour 5.-8.7.2018

Jelikož cyklo sezóna 2018 začala chlapům zdoláním vysílače na Pradědu, pokračovala televizní věží v Bratislavě, Lubka si přidal vysílač u Vídně, bylo nasnadě, že v tomto duchu bude i pokračovat. Tak proč zrovna nejet na Ještěd :-)

Protože ubývá z našich řad nadšenců jezdivších s chutí na těžko, a z těch málo zbývajících někteří ještě mají jiné sportovní záliby, zůstali jsme na 4 denní výlet jen tři. Trasa byla stanovena s ohledem na čas a požadavky posádky, styčné body Kokořín, Máchovo jezero, Ještěd a Malá Skála měly být alternativně propojeny podle aktuálních dispozic.

Sraz ráno v Praze na nádraží, hezký den před námi, a tak nemineme Žižkovský vysílač. Přestože jsme se nechtěli zdržovat, přijíždíme k Vltavě skoro před polednem a začínáme lemovat její tok po proudu směrem na Mělník. Není čas ztrácet čas, přes překážky přijíždíme k vyhlídce na soutok Labe s Vltavou, o kterém se později dovídáme, že ten správný soutok je v podstatě o kus dál, než jsme si mysleli. To bodří chlapci číšníci z Pivovaru Němý medvěd nás upozornili, že jsme stejně jako většina ostatních viděli nejspíš soutok Labe a kanálu Vltavy. Nicméně ti stejní chlapci nám doporučili skvělý hamburger a ochotně nosili další půllitry piva, což prodloužilo náš pobyt v pivovárku do setmění. Naštěstí cesta do kempu vedla jen z kopce a výkonná čelovka LucIfer posvítila na stavbu stanu. Zase se mnou nechtěli spát pod širákem :-(

A byla to výhra, ráno docela vydatně prší, tudíž náš plán dostává první rány. To jsme ještě netušili, že těch ran bude více v podobě 2 defektů Jarkova kola.  I přesto směřujeme přes krásné Kokořínsko k Mácháči s myšlenkou smočit těla v jezeře. To bychom ale nesměli najít Lubkova známého kolegu z veletrhu, který přes léto provozuje stánek v kempu Klůček. Návštěva začala nevinně, výborným hambáčem (už zase) a lehkým drinkem. Postupem jsem začínala tušit, že Lubkova mysl si pohrává s myšlenkou ukončit dnešní etapu ani ne po 40 km právě zde. Zvlášť když jsme potkali skupinku Kladeňáků, kteří se znali s fotbalisty z Lidic. Násilím jsem ukončila vášnivé debaty, z koupání v Mácháči zbylo jen přání a přes Mimoň přijíždíme do cíle etapy ve Stráži pod Ralskem. Mají tam nejen hezkou vodní nádrž s wakeboardingem, ale také krásné fotbalové hřiště a sympatického starostu, s jehož svolením uleháme u postranní čáry do našich stanů. Lubkova ranní káva nás probouzí do slunečného dne a nová cyklostezka „Kolem Ploučnice“ vedoucí dříve nepřístupným krajem okupovaným rudými bratry nás přivádí do podhůří pomyslného cíle naší výpravy. Rovina mizí za našimi zády, dech těžkne až do chvíle, než s plnou zátěží stavíme svá kola na vrcholu Ještědu. Je slunečný den, dechberoucí výhledy, ale to množství turistů :-( Bohužel se většina na vrchol vyveze autem……Sjezd do Liberce je lahůdka, město míjíme okrajově a ujíždíme směr Malá Skála. Naše trasa se poněkud zamotává, silueta Ještědu je nám stále v patách, kopce nechtějí končit a naše mysl se začíná kabonit. Jsme v nějakém kruhu, když přijíždíme na náhorní plošinu Milíře a právě zde probíhá burger fest :-)Znamení, že zde máme skončit a vyzkoušet v pořadí 3. hamburger?  Všechny byly kupodivu domácí a velmi chutné. Při jejich konzumaci spřádáme plány, kde večer složíme hlavu. Manželský pár sedící s námi u stolu nám předává pár vhodných tipů, za odměnu my jim líčíme naše cyklo výlety. Nejspíš je chtěli slyšet, neb asi hodinu poté, co se manželé s námi rozloučili, přijíždí manžel zpět a zve nás na svou zahradu nedaleko odtud. Nezvyklý jev v naší vlasti, o to více příjemný, že i u nás jsou lidé ochotní a důvěřiví. Po tmě přijíždíme k jejich pozemku, stavíme stany, sprchujeme se a ještě ke všemu s nimi sledujeme právě probíhající fotbalový zápas na MS. Klobouk dolů, i pro nás je to nečekaný zážitek.  Ráno se loučíme s lekcí přátelské pomoci a nabíráme směr Malá Skála. Krásné místo, z kopců sjíždíme k Jizeře a její tok kopírujeme až do Turnova. Defekt pár stovek metrů před nádražím, k němuž dojíždíme na poslední chvíli. Lubka lepí zase Jarkovo kolo až ve vláčku směřujícím do Hradce Králové. Tečka, dál už jen vlakem. Sice jsme nenašlapali tolik kilometrů jako obvykle, ale těch jednotlivých drobných příběhů jsme zažili vrchovatě. 

O tom to naše cestování vlastně je, setkání, pomoc, radost :-)

Ujeto celkem: cca 250 km, trasa zde

Posádka:                 Lubka, Marcela, Jarek

Mínusy:                  3 x defekt Jarek

Plusy:                      Nelze všechny vyjmenovat :-D

                                Marcela