Start letošního putování - Soutok Moravy a Dyje 2015

A je to tady, ten dlouho očekávaný okamžik, kdy zase usedneme na obložená kola a vyrazíme do neznáma.

Systém na výběr termínu je jednoduchý. Určí se dopředu dva až tři dubnové víkendy a jestliže bude na první termín hlašeno pěkné počasí, tak se jede. Když né pojedeme v ten druhý termín nebo v ten třetí a nebo taky vůbec. Tentokrát to vyšlo hned na poprvé.

    Od rána rumplovala zolcna a bylo až 18st. na slunku. Vyjeli jsme v devět ráno s Jirkou z Ivanovic a kousek od Ronda se k nám připojil Martin jako třetí do party.

Předem určená trasa vedla kolem Svratky do Rebešovic a přes Rajhrad, Pravlov do Miroslavi, kde jsme si dali oběd.

     Výběr restaurace nebyl jednoduchý. Všude buď nevařili nebo bylo zavřeno. Nahoře v Miroslavi na fotbalovém hřišti, kde právě probíhalo utkání ,, Okresního přeboru,, Miroslav - Hrušovany, nám paní v místní hospodě poradila, že dobře vaří dolu v pizzerii a ještě to šla ověřit. To jestli tam vařili dobře nemůžeme posoudit, protože tam nevařili vůbec, bylo tam zavřeno a otvírali až za dvě hodiny. Jeden místní občan nám poradil, ať jdeme na náměstí , že jsou tam dvě malé hospůdky. Zase nic, nevařili. Na první pohled poslední šance byla restaurace Slavia, Jirka zaparkoval kolo a šel se zeptat. Přišel s tím, že vaří, ale paní právě nesla cedulu s nápisem dnes zavřeno. Na otázku kde ještě, nám bylo řečeno, ať zajedem do ,,Vinařství Hanzel,, ,  že tam určitě vaří. Hurááá, konečně jsme se asi po hodině hledání najedli.

    Další cesta vedla směrem na Hrušovany nad Jevišovkou, Jevišovku a do Nového Přerova jsme dorazili od západu asi kolem šesté večer.Nocleh ve stanu jsme měli domluvený na eko farmě Jaňův dvůr.  Jako jediní kempaři jsme měli dostatek místa na výběr kde svůj stan postavíme. Najedli jsme se, já oproti svým kamarádům jsem se i osprchoval a kolem desáte večerní po požití několika piv a slivovic s místní barmankou , s kterou jsme si samozřejmě potykali, šli na kutě. V nohách  jsme měli 91km, což u Martina, který letos vyjel úplně poprvé a hned na těžko, byl úctihodný výkon.

Ráno v sedm, jsem si dal svoje oblíbené kafe uvařené na malém outdoorovém vařiči. O půl deváte jsme měli domluvenou snídani, která byla formou švédského stolu. Jirka, aby to neměl daleko, tak si sednul přímo k tomuto stolu, který byl obložený vším dobrým včetně domácích buchet.

    Vyjeli jsme o půl desáte. Přejeli jsme do Rakouska a podél hranic po krásné stezce, jsme jeli směr Mikulov, Sedlec až do Valtic. U Mikulova jsme se napojili na ,,Eurovelo 13,,. Tato stezka je taky nazývaná ,,Stezkou železné opony,,, protože vede po hranici mezi dřívějším východním a západním blokem. Hned za Mikulovem je na úseku asi třech kilometrů několik, asi deset cedulí, kde jsou popisovány osudy lidí , kteří utíkali za hranice různými způsoby. Například po drátech vysokého napětí, ve vagónu s uhlím, na rogalu s tříletým synkem a nebo se plavil ve vydlabaném kmeni a ve skafandru pod hladinou dyje, a jako pádla používal pingpongové pálky. Pokusy těchto lidí dopadly vždy dobře a spousta věcí , které k tomu použili jsou vystavena v muzejích u nás nebo v Rakousku.

    Oběd nás čekal ve Valticích. Bylo sice ještě brzy a v nohách jsme měli jenom třicet kilometrů, ale další cesta vedla do Rakouska a tam jsme si nebyli jisti jestli nějakou hospodu potkáme. Ve Valticích bylo nádherné počásí a slunce opět docela pražilo. Ti mojí dva spolucestovatelé měli už od rána blbé kecy o tom, že už nikam nejedou a že z Valtic  do Břeclavi, už je to jenom deset kilometrů atd.. Nedal jsem se a po obědě jsme odbočili směrem na Katzelsdorf a přes Altlichtenwarth jsme dojeli až do Hohenau/ M. Tady se naše putování stočilo zase zpět k nám domů a po slovenské straně kolem řeky Moravy jsme dojeli až do Lanžhotu. Soutok Moravy a Dyje jsem sice neviděli, ale moc nám k tomu nechybělo. Snad někdy jindy, musíme příště k němu dojet od Pohanska po naší straně.

    V Břeclavi jsme v pohodě stihli vlak v 18:37 a po přejezdu z Hlaváku do Ivanovic, jsme byli doma o čtvrt na devět. Tachometry se zastavily na cifře 97km a celkem za ty dva dny to bylo  188km.

A závěr: Bylo to super a položili jsme kvalitní základ na letošní sezónu.

Čau Lubka