Salzkammergut 20.-23.6.2019
Zvoní telefon. Lubka. Co chce? „ Noři hlásí déšť, má cenu na ty kola jet?, slyším ve sluchátku a přitom se mi hlavou honí obavy, že mé už několik let vytoužené přání projet Salzkammergut dostává trhliny. Ve čtvrtek o půl čtvrté ráno zase zvoní mobil, ale naštěstí tentokrát budík vydává pokyn ke vstávání. V Brně nakládáme na nosič ještě kolo Renči a odhodlaně směřujeme dvěma auty vstříc novým zážitkům. Kousek před Gmundenem kompletuje posádku Bea.
První potíž najít vhodnou plochu pro čtyřdenní odstávku našich přepravních prostředků vyřeší doporučení dříve vyhledaná na internetu. Na konci jezera Traunsee v obci Ebensee pod lanovkou na Feuerkogel se nám daří zaparkovat. Navzdory předpovědi nás slunce doprovází příjemně linoucí se stezkou podél řeky Traun až do Bad Ischlu. Dle mého itineráře sestaveného i s doporučením Martina Stillera (ostatně na únorovém cyklofestivalu Solné komoře věnoval celou jednu přednášku) opouštíme asfalt. Šotolinou lemujeme tok řeky Retennbach, abychom vzápětí zchladili propocená těla v jejich studených peřejích. Prší tak maximálně pot z našich čel. Intenzita se začíná násobit okamžikem, kdy vjíždíme do NP Totes Gebirge a před námi se naše cesta začíná měnit v nakloněnou rovinu posetou kamínky. Nejenže slézáme z kol, ale s Beou nejdřív společnými silami tlačíme na vrchol mé kolo, zatímco její dřímá v příkopu a pak se role vymění. No nevšimla jsem si, že plán nás vede cestou pro horská kola. Vysvobození přichází pod Loserem u chaty Blaa-Alm. Prostorná zastřešená terasa vybízí k odpočinku před další cestou. Po půlhodině je jasné, že dál se nejede. Mžikem černá obloha začíná chrlit provazy vody a my z útrob chaty hledáme azyl pro první noc. Terasa je prostorná a majitelka svolná. Do osmi rána je náš útulek vyřešen.
Ranní slunce osvětluje horu Loser ze všech jejich stran, s úžasem nabíráme její energii i v odrazu jezera Altaussee. U jezera Grundlsee si raději sedáme k šálku kávy, abychom si tu průzračnou nádheru v zajetí strmých skal vychutnali. Městečkem Bad Aussee jen projíždíme, plán hlásí najít další záchytný bod putování ala Stiller. Chatu postavenou bez hřebíků. Na rozdíl od Lubky nejsem detailním plánovačem cest, baví mne improvizace a ta se tentokrát obrátila zády. Údolím Koppental sice vede značená cyklotrasa, nicméně námi zvolená trasa podél železnice se později přeměnila v turistický chodník. Nejspíš tu nejezdí ani horská kola. Tlačíme kola nejen z kopce, ale i přes peřeje řeky Koppentraun. Všechno má svůj důvod, na konci krkolomné stezky stojí chata. Měla jsem na té přednášce lépe vnímat, nemuseli bychom pak být stejně rychlí jako pěší turisti se psem, kteří nás celou cestu střídavě míjeli. Ale úkol je splněn, chatu jsme našli.
Jediný defekt servisman Lubka zvládá s přehledem. Zasloužený oběd v městečku Obertraun nám zpříjemnil kosmopolitní číšník Franta z Liberce varující nás před návštěvou “čínského“ města Hallstatt. Sdílíme jeho doporučení i s ohledem na blížící se temné mraky, raději městem jen procházíme a v mírném dešti objíždíme jezero s vyhlídkou na volbu dalšího skromného noclehu. Jarkův tip na sportplatz v Bad Goisernu byl skvělý, správce areálu nám otevírá i sprchy a my si v klidu usteleme na zastřešené terase. Déšť nám nevadí, s klidem můžeme na pivo do blízkého penzionu. Ráno si raději přivstaneme, a proto projíždíme probouzející se lázeňskou kolonádou Bad Ischu s uklidňující atmosférou téměř bez lidí. Poslední doporučení Martina Stillera nemůžeme minout, vodní kaskády na řece Ischl nejvíce nadchly Lubku, nemůže se těch vodních přírodních tobogánků nabažit. Další jezero Wolfgangsee projíždíme po obou jeho březích díky trajektu, který nás v St. Wolfgangu převezl. Déšť nás zastavil v St. Gilgenu, ostatně stejně jako před dvěmi lety, kdy jsme tudy projížděli cestou do Benátek. Přejezd přes sedlo k Mondsee nám již není neznámý, jiná alternativa tady nevede. Původní plán objet jezero nám hatí průtrž mračen. Naštěstí se schováváme v restauraci pod horou Drachenwand, která ze svých útrob vyhání davy ferratistů. Volíme zpětný chod a přes úchvatný cyklotunel přijíždíme k Attersee. Přestože se nachyluje den, využíváme příznivý stav ovzduší a objíždíme celé jezero až k jeho vstupní bráně městečku Kammer. K našemu údivu se v okolí nenachází žádné kempy. Nicméně na louce za městem je dočasně opuštěný „párty“ stan a místní koňáci nám schválili jeho krátkodobé využití. Pokud Bea chtěla na tomto výletě otestovat svůj nový Jurkův stan, nepodařilo se jí to.
V neděli ráno nás budí zase déšť, než však vypijeme svůj šálek kávy, slunce začíná rozhánět mraky. Několika nadjezdy a podjezdy míjíme dálnici A1, abychom se přiblížili k výchozímu bodu našeho putování. Gmunden je krásné město se svou výrobou keramiky a zejména historií spojenou s celnicí (Kammerhof) postavenou Habsburky. Vybíralo se zde mýtné za sůl odváženou po řece Traun směrem k Dunaji. Podle ní se snad tento kraj jmenuje Solná komora. Rychlá koupačka v docela studeném jezeře, návštěva zámečku Orth na umělém ostrůvku uprostřed jezera a kazatelna ve tvaru rybářského člunu v kostele městečka Traunkirchen, jsou jen některé ze zajímavostí tohoto krásného kraje. Vše umocňuje všudypřítomný majestát hory Traunstein. Přestože slunce nabývá na síle, nasazujeme kola na nosiče aut, ačkoli se nám asi ani nechce. Sotva však dojedeme na konec jezera, naše stěrače nestačí stírat záplavu dešťových kapek... A pak věřte Norům :-D
Marcela
Ujeto celkem: cca 200 km
Posádka: Beata, Renata, Marcela, Jarek, Lubka
