Putování kolem Bratislavy - Vídeň 1992

    Po šesti letech zase přemýšlím, že bychom uskutečnili dovolenou na kole. Byla to dlouhá pauza od mého prvního putování do Tater. Za tu dobu se odehrály docela důležité události v mém životě. Dovršil jsem dospělosti, odmaturoval, byl jsem na vojně a u nás v republice proběhla sametová revoluce. Hlavně ta poslední událost, co se týká cykloturistiky, nám otevřela nesmírně široké dveře, kterými jsme se mohli rozjet, jak se říká, do celého světa.

    Léto bylo v plném proudu, sluníčko hřálo jako o život, tak mě napadlo, že bychom mohli jet někam k vodě. Tehdy byli velmi populární Slunečné Jezera na Slovensku u městečka Senec nebo taky nazývaná ,,Senecké Jazerá,,.

    Ještě těsne před revolucí jsem četl zajímavý článek o jednom cestovateli z Bohumína, který projel Ameriku na příč na kole. Za 40 dnů ujel 6000km. Cestu absolovoval na favoritce a co mě nejvíce zaujalo, tak měl za kolem připojený vozík. Svou konstrukcí velmi připomínal nákupní vozíček na dvou kolech, takový , který používají důchodci na běžný nákup. Po zkušenostech z cesty do Tater mě tohle řešení dost nadchlo a musím s odstupem 22let říct, že mě drží dodnes. Právě v to léto jsem na podobný vozík narazil v jednom obchodě ve Valašském Meziříčí a bylo rozhodnuto. Vozík jsem koupil a na následující dovolené už mi dobře sloužil.

    Termín odjezdu byl určen na pátek 10.7. kolem 15hodiny. Věci jsme rozdělili na ty které povezu já ve vozíku a ty které  poveze můj spolucestovatel  v taškách na kole. Bylo sbaleno, cesta naplánovaná, třetí hodina odpolední se blížila, tak nezbývalo nic jiného než vyrazit a pokořit takříkajíc na těžko další neznámé kilometry. Tento den jsme dojeli až za Trenčín, kde jsme u fotbalového hřiště postavili stan a ten den ujeli 88km.

    V sobotu jsme projeli Nové Mesto n/V, Čachtice, Trnavu, kde jsme na zastávce přečkali dešťovou přeháňku, která přišla z čista jasna. Po ujetí 92km jsme dorazili na Senec. Celý den bylo azuro, takže večerní okoupaní nám přišlo vhod. Celkem máme najeto 180km.

    V tamním kempu jsme vydrželi jen do úterý do oběda a kdy už nás přestalo bolet místo kde se tělo setkává se sedlem, rozhodli jsme se, že pojedeme do Bratislavy, tam necháme nepotřebné věci v uschovně na nádraží a vyrazíme kolem Dunaje do Vídně, protože jak už jsem na začátku článku psal, sametová revoluce nám tuto novou vymoženost umožnila. Kousek za Bratislavou jsme si na poli urovnali malý plácek a pod širákem přespali. Na tachometru jsme natočili 35km, celkem tedy 215km.

    Středeční ráno bylo opět nádherné, naložili jsme věci na kola a těšili se, až dorazíme do Vídně. V hlavním městě Rakouska jsme si prohlédli zábavný park Prater, očvachtali v Novém Dunaji a pomalu vyrazili zpět do Bratislavy. Nasledující noc jsme chtěli přenocovat asi na půli cesty do Blavy. Jenže to horko v kombinaci s lužními lesy kolem Dunaje bylo ideální místo pro tisíce komárů kteří nám myšlenku přenocovat překazili. Nakonec jsme dorazili až na to samé místo kde jsme nocovali minulou noc. Nechtěně jsme dnes ujeli až 133km, celkově 348km.

    Po probuzení do čtvrtečního dne, uvaření ranní kávy, jsme vyrazili do Bratislavy, abychom si koupili něco na snídani v některém z místních obchodů. Po zaplnění žaludků, jsme se jeli podívat na Bratislavský Hrad a posléze si prohlédnout historické centrum hlavního města Slovenské republiky. Až jsme se nasytili památkami,  odebrali jsme se  na nádraží a vyzvedli si naše zbývající věci. Zapojili vozík, nasedli na kola a rozjeli se směrem domů na Vsetín. Dojeli asi 15km za Bratislavu a v mém vozíku se začalo ozývat pravidelné praskání. Po ohledání jsem zjistil, že praskul rám a že se s tím dál nedá jet. Znamenalo to, že jsme se otočili opatrně dojeli zpět do Blavy na nádraží a vlakem s přesedáním v Půchově jsme dorazili v pátek brzy ráno domů na Vsetín. Tento den jsme urazili na kole 55km. Po týdenním cestování po Slovensku a výletem do Vídně jsme najeli 403km.

Počasí na nás bylo tentokrát hodné a nádherně nám zpříjemnilo naše putování.

A kdo že byl ten můj spolucestovatel?  Byla to přítelkyně, s kterou jsem chodil před mojí nynější manželkou. Ale pšt, toto téma patří u nás doma mezi zakázané.

Zdarec přátelé cykloturistiky

Lubor