Pramen Labe 2015

V loňském roce jsme se vydali na cyklistické putování kolem Labe, které jsme počali v Drážďanech a přes Pardubice a Vysočinu dojeli domů. Už tehdy bylo jasné, že budeme muset zdolat zbývající část tohoto veletoku a to od jeho pramene po místo , kde jsme ho v minulem roce opustili. Termín této výpravy byl v zimě určen na začátek července. Hned v dubnu jsme začali trénovat a vyjeli na těžko na dvoudenní víkendovku do Nového Přerova. V květnu to bylo putování kolem Baťova kanálu a v červnu kolem Nezidérského jezera v Rakousku.

Jedno sobotní ráno začátkem prázdnin byl sraz na nádraží a kolem sedmé hodiny odjížděl vlak směr Kunčice nad Labem, kde jsme po dvou přesedání dorazili kolem jedenácté dopoledne. Vyložili kola, naskládali na ně veškerou bagáž a vyrazili do nitra Krkonoš. Ve Špindlerově mlýně nás očekával první kemp. Tady jsme sundali z kol vše nepotřebné a lanovkou vyjeli na Medvědín. Výhledy na Krkonoše byly nádherné. Sedli jsme na kola a vydali se k pramenu Labe. Trasa vedla zprvu po asfaltové cestě k Vrbatově boudě a poté kolem památníku Hanče a Vrbaty k samotnému prameni Labe. Vzhledem k tomu, že již bylo pozdní odpoledne a sluníčko se pomalu chystalo ke svému každodennímu zapadání, nebyli kolem nás skoro žádní turisti. Byli jsme na tu krásnou podívanou úplně sami a mohli jsme si to o to víc užít.

Proslulou Labskou boudu, která se tyčí kousek od nás, nebylo při cestě zpět možné minout. Následovalo malé občerstvení a vstřebávání  všech těch nádherných zážitků, které nám naše hory poskytli. Cesta zpět dolů již byla rychlá a místy vedla i přímo po sjezdovce, kde se klesání  pohybovalo i kolem 30%. Počítače kilometrů dnes ukázaly 58km.

Druhý den ráno následoval výjezd na lehko kolem Bílého Labe až k chatě, která nese název tohoto přítoku. Po cestě jsme se stačili i vykoupat. Věděli jsme, že teplota vody nebude vysoká, ale i přesto jsme naše těla smočili. Velmi jsme byli překvapeni skutečnou teplotou vody, kterou nám sdělil majitel nedaleké restaurace.  Všichni jsme si tady posunuli hranice toho, v jak chladné vodě se dá ještě koupat. Teplota totiž byla jen 6 stupňů. Po příjezdu zpět do kempu a naložení kol už naše cesta vedla k další lanovce, kterou jsme se vyvezli na Pláň. Odtud už po vlastní ose, nejprve lesem a poté malými vesničkami jsme dojeli do Vrchlabí, kde nás čekalo opět Labe.  Cíl dnešní etapy byl ve Dvoře Králové nad Labem. Cesta z Vrchlabí do místního kempu vedla kolem vody a kousem před Dvorem i kolem nádherné přehrady , která nese název Les Království.  V Safari kempu jsme byli ubytováni hned vedle výběhu žiraf a slonů. Dnešní den to bylo 68km.

Poslední den se nám vyjíždělo tak trochu smutně. Tak pěkný kemp ve spojení se safari, už tak hned nepotkáme. Abychom zahnali veškeré  chmury, naplánovali jsem si cestu přes další zajimavé památky. Tou první byl hospital Kuks, následovala pevnost Josefov a odpoledne jsme projeli historickou část Hradce Králové. Po cestě z tohoto krajského města jsme minuli Kunětickou horu a do Pardubic jakož to cíle naší cesty jsme přijeli něco málo po čtvrté hodině odpolední. V pět odjížděl vlak a Brno se nám ukázalo kolem 7 večer. Ještě dáme posledních deset kilometrů z nádraží do Ivanovic, aby se nám mohl tachometr zastavit na dnešních 85 a celkových 211km.

Super, máme sjeto celé Labe od pramene až po Drážďany, což dělá asi 550km. Teď ještě zbývajících 850 k Severnímu moři. To už, ale bude jiná písnička.

Pozn. Mapka bohužel ukazuje i cestu vlakem z Brna do Kunčic a z Pardubic zpět do Brna.

                                                                                                                                                                                        Lubor