Tichá Orlice 5.6-8.6.2020
Tichá Orlice 5.-7.6.2020
Cestovat vlakem může být i inspirací, např. trať z Přerova do Prahy prochází místy, která z auta neuvidíte. Kolikrát jsem si říkala, že ta pěkná stezka podél železnice může být zajímavá. Pak se vám to spojí, sedíc nad mapami.cz a hledajíc ta místa ubíhající za oknem rychlíku najednou zjistíte, že kousek odtud bydlí vaši cyklo přátelé.
S Hankou a Slávkem nás seznámila jak jinak než CK Kudrna. Tenkrát deštivý zájezd do Skotska vlastně tak předurčil i tento prodloužený víkend.
S Lubkou se setkáváme v Pardubicích a do Jaroměře ještě pozorujeme zataženou oblohu z tepla vlakové soupravy. Chčije a chčije, jak by řekl Josef Kemr Na samotě u lesa. Naše hláška v tomto případě říká, že „přepneme na Skotsko“. Tam jsme jezdili snad jen v dešti, tak proč ne tady.
Když chvíli neprší, prohlédneme si zámek v Opočnu, ale v Třebechovicíh pod Orebem už hledáme jen nějakou hospodu, kde se najíme a nebude vadit, že současně smáčíme podlahu. Dnešní cíl dojet do Chocně, respektive k našim přátelům do krásné vesničky Svatý Jiří, se nakonec uskutečnil, neb šedá obloha pomalu začala mizet. Hanka se Slávkem se k nám přidávají a ráno společně vyrážíme zpět do Chocně k cyklo č. 18 lemující tok meandrující Tiché Orlice. Je to právě ten úsek, který pozoruji cestou vlakem do Prahy. Projíždíme Brandýsem nad Orlicí do Ústí, stezka dál pokračuje mimo město směrem k Letohradu. Ještě před ním však sjíždíme na Lanškroun, protože další část mnou obmyšleného úseku vypozorovaného z vlaku vede přes Hoštejn do Zábřehu. Jenže chyba lávky, kopečkovitou krajinou sice dorazíme do Krasíkova, ale odtud místo trasy kolem železnice volíme cestu do kopců, kde to vypadá jako na konci světa. Z cyklo trasy podél říčky s hezkým názvem Moravská Sázava se stává MTB přejezd Zábřežské vrchoviny. S naloženými zavazadly chvílemi nezbývá než tlačit kolo po šotolině do strmých kopců po vlastních. Ale toto jsme si už zkusili výjezdem na Blaa Alm na Solné komoře, takže žádná novinka. Konečně v obci Krchleby přichází zlomový bod, šotolina se mění v asfaltovou cestu a nádherný sjezd do Řepové je hezká odměna. Ještě pokračujeme do obce Mírov, jejíž dominantou je středověký hrad. V současné době je to známá věznice, v níž jsou vězněni nejnebezpečnější zločinci. Myslím, že právě tento bod naší cesty byl příčinou, proč jsme nakonec nejeli kolem Moravské Sázavy. Od věznice je krásný sjezd do údolí a pak už jen pěkná stezka ke kempu do Mohelnice. Pivo bylo osvěžující po tom nečekaném výkonu. Celý den nepršelo, začalo až v noci. Naštěstí.
Ráno svítí slunce. Čeká nás příjemná stezka Litovelským Pomoravím až do Olomouce. Místo deště praží slunce a mraky se stahují v blížící se bouřku. Hanka se Slávkem nasedají do vlaku a kolem Moravské Sázavy směřují domů do Svatého Jiří. My pokračujeme dál na kole Moravskou stezkou domů do Chropyně. V Tovačově nás dostihla silná bouřka, která nad Mohelnicí zaplavila několik vesnic….To jsme se však dočetli až později. My jsme ji přečkali u piva v Tovačově v příjemné společnosti jiných cyklistů z Přerova.
Posádka: Hanka, Slávek, Lubka, Marcela, Jarek
Vzdálenost - 273 km, nastoupáno - 1671 m.