Grand tour - Poprvé na kole k moři - Chorvatsko 2015

Začíná to skoro jako taková obyčejná sobotní červencová vyjížďka směrem na Pasohlávky. Jen s sebou na kolech máme plné velké brašny a vozík, ale toto jsme už měli na této cyklostezce mnohokrát. V Žabčicích dáme klasicky polévku, pivo a jedeme dál. Dosud nic zvláštního. Jen náš cíl je před námi hodně vzdálený - Jaderské moře. Alespoň zatím hodně vzdálený.

Jsme dva, kteří si na tuto cestu vyhradili dva týdny a jeden další víkend navíc, takže máme celých 16 dní. Hlavním cílem je dojet na pobřeží v italském Terstu. Kdy tam opravdu dojedeme závisí na počasí a hlavně na našich silách. Víme, že jestli nás nezradí zdraví nebo nepotká nějaký nepříjemný úraz, máme dostatečnou časovou rezervu na to, abychom tam skutečně došlapali. Co pak dál, se uvidí až tam.

První den nám počasí přeje a k večeru se dostáváme kousek před Vídeň, kde se rozhodneme přenocovat. Dohodli jsme se, že se nebudeme nutně snažit dostat se každou noc do kempu. Tato noc tomu byla i příkladem, ustlali jsme si na jakési louce, ke které vedla polní cesta. Nejprve váháme, zda má vůbec smysl stavět stan, ale začíná se zvedat silný vítr, takže není o čem nadále diskutovat. Přes noc nám dost pršelo, ale ranní počasí už vypadá dobře.

Pokračujeme dál podle plánu, jen se trochu zdržíme ve Vídni. Pečenému kolínku v Prátru odolat prostě nešlo. Povinná denní dávka devadesáti kilometrů je ale opět na večer překročena. S hledáním místa na spaní je to trochu těžší. Jsme ve Wiener Neustadt a těžko hledáme nějaké zapadlé místečko na spaní. Nakonec ho nacházíme na kraji lesíka nedaleko nějakého malého sportovního letiště. Vaříme si a bivakujeme, okolo vede oblíbená trasa pro venčení psů. S pár pejskaři prohodíme řeč, jsou přátelští, nikdo nás nemá v úmyslu vyhazovat.

Další dny se začíná počasí kazit. Poprchává, místy se i schováváme před deštěm. Stále nás ale těší, jak překračujeme naše plány v počtu denně ujetých kilometrů. Netušíme, že dnes tomu nebude jinak. Musíme vyjet až nahoru na Semmering (950 m n. m.) a překonat tak Alpy, takže dneska moc kilometry honit nechceme. Na vrcholu nás přepadá pocit blaženosti, máme to! Dolů se pak jede krásně, kilometry přibývají tak nějak příjemně bez námahy. Náhle zjišťujeme, že je osm hodin večer a my stále nemáme nalezené místo na noc. Stmívá se, po tmě se to místo hledá opravdu špatně. Naše celodenní cesta pokračuje neplánovanou noční etapou, kdy po tmě dojíždíme až za Bruck an der Mur, kde konečně složíme hlavy na trávě mezi frekventovanou silnicí a železniční tratí. Každých deset minut nám nad hlavami duní dlouhý nákladní vlak. Prvních pět vlaků nervózně pozorujeme, dalším už se probudit nás z hlubokého spánku nepodaří. To se podaří až nočnímu dešti, na který jsme však byli dobře připraveni a přesně dle plánu zvládli do pěti minut postavit stan a dostat do něj nejen sebe, ale i všechny naše věci.

Počasí je stále horší a horší, prší a je i dost zima, což nás cestou do teplých krajin poněkud zaskočilo. Dneska musíme dojet alespoň do Grazu. V Grazu jsme však rádi, že jsme sem vůbec dojeli a celí provlhlí hledáme náš první kemp. Bydlíme u jezer na jihu Grazu nedaleko letiště. Teplá sprcha je dnes nepředstavitelným luxusem.

Prší už tak často, že se před deštěm už ani neschováváme, jedeme v něm dál. Není to zrovna velká radost. Dostáváme se do Slovinska, kde přespíme v sympatickém kempu v Mariboru. Přes další deštivý den šlapeme dál až do Celje, kde se těšíme na kemp, který však tvoří jen parkoviště pro obytné vozy a výlevka na chemické WC. Musíme ještě asi o dalších deset kilometrů dál.

Se zimou a deštivým počasím je konečně konec, nálada se zvedá. Už víme, že k moři je to blíž než zpátky domů. Přes Lublaň jedeme dál, zase už můžeme spát mimo kempy. Krajina se mění, blížící se moře je cítit. Začínají se mi drát do očí slzy, že jsme to opravdu dali a za dalším vrcholem kopce už uvidíme modré moře. Těch vrcholů ale musíme ještě přejet trochu víc, než jsem čekal. Zato dálnice vede naprosto vodorovně vedle nás, my ji neustále podjíždíme a nadjíždíme, což je dost k naštvání. Ale to už je tu italská hranice, Terst a dlouhý sjezd městem přímo k moři, radostné fotografie, telefonáty blízkým, aktualizace statusů na Facebooku a podobně. Hlavního cíle jsme dosáhli za 8 dní, přičemž jsme najeli 760 km a celkem nastoupali 5241 metrů. Zbývá nám ještě dost dní na pokračovaní v cestě, ale o tom bude až další článek.

Martin a Lubor Pospíšilovi

Brno - Vídeň - Graz - Maribor - Ljubljana - Terst - Pula - Rijeka - Starigrad Paklenica.

Celkem 1218km, nastoupáno 9400m, 72hodin,