Lázeňská tour 23.-26.5.2019

Ačkoli letošní květnové dny spíše připomínají podzim než začátek léta, náš cyklo kalendář se předpovědí počasí neřídí a striktně ohlašuje odjezd do Karlových Varů. Cílem je sice návštěva přátel v Plzni, ale nejdříve si ji musíme zasloužit.

Čtvrteční slunečné ráno nás vítá na pražském nádraží, náhodou zde potkáváme Martu, která s námi projela společně s Kudrnou před pěti lety Korsiku. Z Prahy už pokračujeme společně vlakem do Varů. Bea i Lubka jsou zde poprvé a město se předvádí v plné kráse zejména svou architekturou. Ostatně nepřijeli jsme sem obnovit znalosti ruštiny. Raději s obtěžkanými koly vyrážíme po cyklostezce č. 6 kolem řeky Ohře vstříc novým zážitkům. Krásné údolí Svatošských skal nás přivádí do malebného Lokte, kde kromě nádherných výhledů objevujeme na doporučení Pavla Maurera výbornou restauraci Atmosféra. Přes Sokolov stále kolem Ohře přijíždíme za soumraku do vodáckého kempu U piráta na fotbalovém hřišti v Kynšperku nad Ohří. Hokejisté porážejí na MS v Bratislavě Němce a postupují do semifinále.

Ranní Lubkova káva, bohatá snídaně v trávě a sluníčko nás ženou do Františkových Lázní. Jsou úplně jiné, plné parků, zeleně, malý František tu zřejmě střeží domácí atmosféru. Ještě předtím však potkáváme uprostřed polí manželský pár důchodců z Chebu, který vlastní pílí opravil a udržuje kapli sv. Máří Magdalény a její okolí. Setkání, která dávají smyl a rádi je vyhledáváme.

Opouštíme tok řeky Ohře a pomalu začínáme vnímat blízkost Slavkovského lesa. Za Chebem přichází test odolnosti zejména nováčka v posádce Bei, která netušíc nebezpečí akceptuje Lubkův plán urychlit cestu jízdou po silnici č. 21. Těch 20 km bylo pekelných, naštěstí zámecká cukrárna Lázní Kynžvart zajistila sladkou náplast na zkoušené nervy. Podvečerní Mariánské Lázně nás ohromily. Kolonádou, polohou, majestátními domy… Posíleni léčivou vodou ještě odjíždíme z města, abychom za několika kopečkami objevili krásný plácek na návsi v blízkosti hospůdky v Michalových Horách. Náš večerní piknik se s příchodem majitele hospůdky mění v přátelské posezení s půllitry piva a přiláká i sousedy.

„Stávat, to jste outdooráci? Přece se nebudete válet, co máte na snídani?“, budí nás ráno po šesté hlas „našeho“ hospodského. „Snídani jsme snědli na večeři“, ohlašuje Lubor, aniž tuší, že se už v kuchyni vaří v hrnci párky a voda na kafe. Jestliže cestovatelé často hovoří o pohostinnosti lidí v zahraničí, my se s ní setkáváme i v našich končinách. Děkujeme, třeba se jednou ocitneme v opačné roli jako hostitelé.

Sobotní plán dorazit do Plzně kolem poledne poněkud mění první ujeté kilometry, jelikož krajina nedaleko obce Teplá je kopcovitější, než jsme předpokládali :-) Projíždíme přes Konstantinovy Lázně, zdárně míjíme nedalekou bouřku, to se však nedá říct o mém rozjezdu do kopce s novými espédéčkami. Tvrdost asfaltové podložky pocítí loket levé ruky, naštěstí se ještě dohodl spolupracovat s tělem až do dojezdu do kempu u Boleveckého rybníka v Plzni.  Vítá nás Evička s Jirkou, začíná mírně pršet, stavíme stany a zbytek víkendu předáváme do režie našim hostitelům. Odpoledne si prohlížíme Plzeň z ochozu katedrály sv. Bartoloměje. Češi prohrávají na MS v semifinále s Kanadou 1:5.

Můj loket se rozhodl nepokračovat podle harmonogramu, nicméně dotlačit naložené kolo k Pivovaru Plzeňský Prazdroj ještě zvládl. Stejně jsme už chtěli jen projít pivovar a ochutnat nefiltrovanou a nepasterizovanou dvanáctku :-) V degustaci piva a také jídla ještě pokračujeme v pivovarské restauraci Na Spilce. Poté už z Plzně jedeme vlakem, Bea s Lubkou nás opouští v Praze a my sledujeme závěr boje s Rusy o třetí místo. Zase nám ta medaile unikla…

Marcela

Ujeto celkem:         cca 200 km

Posádka:                Marcela, Jarek, Beata, Lubka

Mínusy:                  1 x naražený loket

Plusy:                     bezpočet

Mapa zde:

Fotky zde: