Dunajská cyklostezka 1993
Rok se sešel s rokem a já zase přemýšlím o nějakém tom cykloputování. Vloni při výletu z Blavy do Vídně, se mě velmi zalíbila stezka kolem Dunaje. Takže moje myšlenky se ubíraly zase směrem do Rakouska. Někde jsem se tehdy dočetl, že existuje tzv. Dunajská cyklostezka. Postupem času jsem se dopracoval až k firmě ,,Österreich Werbung,, která poskytuje katalogy a letáky na propagaci dovolené v Rakousku. Zdarma zaslali informační materiál k Dunajské stezce vč. potřebných map. Zbývalo poslední, domluvit se na termínu. Ten byl posléze určen na 15.7. 1993. Start našeho putování byl v Břeclavi. Museli jsme jen vymyslet, jak se tam dostanem. Nakonec jsme jeli do Otrokovic na kole a dále vlakem do Břeclavi.
Takový malý start byl ve čtvrtek 5:50 ráno ze Vsetína, jak už jsem psal na kole a samozřejmě s vozíkem. Ujeli jsme 43,5km a byli jsme v Otrokovicích, tam jsme sedli na vlak a před obědem dorazili do Břeclavi.Tady jsme se postavili na pomyslnou startovní čáru našeho dalšího putování na kolech za tehdejší železnou oponu, jak se jí za komunistů říkalo. Po nakoupení posledních zbytků jídla jsme kolem 13:00hod. vyrazili směr hraniční přechod Poštorná, kde nás po ukázání cestovních pasů pustili do Rakouska. Tento den jsme ujeli ještě asi 30km a našli jsme si plácek na postavení našeho malého stanového příbytku. Tento den jsme urazili celkem 78,5km.
Následující den ráno byl budíček 6:30 a to proto, že jsme chtěli na kole vystartovat už kolem půl deváté. Což se povedlo. Počasí nebylo nic moc, mraky se honily a sluníčko nikde. Po pár kilometrech to začalo, pršelo , pršelo a pršelo. Až ve Vídni trochu vysvitl Oskar a nám bylo hned veseleji. Kolem oběda, jsme to zapíchli u Nového Dunaje, kde jsme něco pojedli a oplachli ve vodě nasbíranou špínu. Tady jsme se napojili na stezku, která byla jedna z nejznámějších a z nejfrektovanějších v celé Evropě. Pro nás Čechy, to byl jeden z největších zážitků z celé dovolené. Po magistrále jsme ujeli ještě 40km a po nalezení místa na spaní, jsme tento den ukončili. Ujeli jsme 75km, celkem 153,5km.
Ráno jsme vyjížděli 7:45 za novým dobrodružstvím. S tímto místem jsme se loučili špatně, bylo nádherné, takové jsme už po cestě nenašli. Předešlé dny naznačovali, že nám počasí nebude dělat radost. A taky. že ne. Ráno sice nepršelo, ale během dne se to dycinky zkazí. Kolem půl šesté večer a ujetí 75km, jsme dorazili do Melku. Prohlédli si město,které bylo jako z pohádky, dali si za 25šilinků jeden kopeček zmrzliny, nakoupili dva pohledy se známkama (26,- šilinků), napsali domů a vyrazili dál po stezce. Po 86 kilometrech jsme začali hledat místo na přespání. To se nám ale podařilo až po dalších 23 a v 10hod. večer. Umyli se, pojedli jsme a šli spát. Našlapali jsme 109km a celkem 262,5
V neděli ráno ve 3:30 nás probudila bouřka, zakryli jsme stan , kola a vozík igelitem a šli si ještě lehnout. O půl osmé jsme se za deště sbalili a bez snídaně vyrazili dál. Zastavili jsme se kolem páté večer až v Mathausenu. Chtěl jsem se jít podívat na pamatník do bývalého koncentračního tábora, ale mému spolucestovateli se nechtělo se slovy, že se tam podíváme někdy jindy. Našli jsme si flek na spaní raději za včasu, ať nedopadnem tak jak včera. Máme 75km v nohách, celkem 337,5.
V pondělí bylo nádherné ráno, azuro, nefoukalo, no prostě paráda. Vydrželo to až do oběda, který jsme strávili v Linzi. Naobědvali jsme se , prošli si náměstí, koukli se do supermarketu, protože ty jsme u nás neměli, poslali pohledy a vydali jsme se na další cestu. Ta měla mít směr Salzburg a kolem solných jezer. Tento záměr nám překazilo škaredé počasí, takže jsme se dali směrem na německé Passau dál kolem Dunaje. Nelitovali jsme. Tento úsek, je nejkrásnější na celé Dunajské stezce, zvláště pak tzv. Schlögenská smyčka. Večer jsme dorazili těsně před Passau a jak už jsme byli zvyklí, stavili stan v dešti. Celou noc pršelo a my doslova vylévali vodu se stanu. Tehdy se u stanu neřešili nějaké vodní sloupce, podlepené švy, ripstopy, PU zátěry atd.. Byli jsme rádi, že máme kus plachty nad hlavou. Na tachometru ten den jsme nakroutili 97,5km a celkem 435km.
Následující den v úterý, jsme se v Passau rozloučili se svým skoro tydenním kamarádem Dunajem. Po prohlídce města, naplnění žaludku, jsme od veletoku odklonili a dali směrem na sever k nám domů. Projeli jsme městečko Freyung a po zdolání strastiplných šumavských kopců, kde na drzo předjížděli asi 10km kolonu čekajících kamionů na proclení na hraničním přechodu Strážný, jsme dorazili do Vimperka. Toto město bylo naše cílové. Po 105,6km jsme si našli ubytování v Domově mládeže. Tady jsme si užívali užasných věcí, jako je záchod, teplá sprcha, postel, peřina, polštář a hlavně střecha, teplo a sucho. Nádherně jsme se vyspali. Celkem jsme tedy na kole za celou dovolenou urazili 540,6 možná mokrých, ale jinak úžasných kilometrů.
Dále se naše cesta odehrávala ve vlaku. Vyjeli jsme z Vimperka, samozřejmě že, po vydatné snídani. Kolem desáté hodiny jsme nasedli do motoráku směr Strakonice a do Prahy dorazili v šest večer. Nemilé zjištění bylo, že kola s náma nedorazila a tím pádem nám ujel nejlepší spoj, kterým by jsme bez přesedání dojeli až na Vsetín. Kola dorazila asi po dvou hodinách po nás, což znamenalo, že pojedeme z Prahy až v 10 večer a ráno ve 2:53 budem v Hranicích přesedat na rychlík Laborec, takže na Vsetíně budeme a taky jsme byli kolem čtvrté hodiny ranní.
Co se týká vaření na letošním i na loňském putování, tak chci říct, že jsme vařili na malém plechovém skládacím vařiči na pevný líh.
Závěrem: Mokré věci uschly, špatné vzpomínky byly zapomenuty, a zůstalo opravdu jen super putování na kolech.
Ahoj a zase někdy...
Lubor