Dámská jízda Budapeští 2019
Budapešť
Na podruhé, ale přece
#spvchropyne
Už na podzim jsem chtěla nalákat kamarádky ze cvičení na jednodenní cyklo výlet s CK Frčíme za poznáním Budapešti. Už na podzim jsme měly vybraný termín, zaplacenou cenu, jen nakonec nebyl průvodce. Prostě odjel do Nepálu. Přestože tam bych taky ráda někdy jela, my zůstaly doma s vrácenými penězi. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky…
My to pravidlo porušily…
Je sobota pět minut po čtvrté hodině ranní. Tam, kde se pravidelně každé úterý scházíme cvičit, nyní nakládáme kola na vlek. Spíše pod naším dohledem je nakládá majitel Frčíme. Když si je rozložil, tak si je bude muset i složit. :-)
V Brně se k nám připojuje druhé devítimístné auto a směrem přes Vídeň a Györ míříme vstříc zážitkům. Nečekaná komplikace s parkováním způsobila, že nasedáme na kola chvíli po jedenácté. Zprvu pochmurná Budapešť se postupně stává sympatickou nejen množstvím cyklostezek. Už Markétin ostrov nás překvapil japonskou zahradou, vodojemem zapsaným v památkách UNESCO, zpívající fontánou, ale i volností, se kterou je dovoleno se cyklistům ve městě pohybovat. Přejíždíme na pravý břeh po proudu toku Dunaje, odkud je krásně vidět zřejmě nejznámější památka města budova Maďarského parlamentu. Následující výjezd k Citadelle Sétány sice slibuje pohledy z ptačí perspektivy, ale nejdříve ho musíme hluboce rozdýchat. Jakmile schováme přístroje zaznamenávající naše zážitky, sjíždíme příkrým sjezdem z vyhlídky směřujíc k sídlu uherských králů Budínskému hradu. Nejdříve však žasneme u Rybářské bašty, pro nás zřejmě bezkonkurenční památky města. Už samotná stavba je impozantní, ne tak výhled na město z jejich sloupových průčelí. Třešničku všemu však přidává náš šėfprůvodce Pepino, jež s námi drze sjíždí parádním sjezdem přímo pod baštou. Ta cesta sice byla jednosměrná, což se nelíbilo řidičům jedoucím proti nám, obzvlášť když jsme zastavili provoz kvůli dalšímu focení. Jenže nevyfoť to, takový magický pohled… Prostě ten autobus chvíli vydrží, i když má přednost a my tam neměli ani co dělat.
Cestou přes centrum kličkujeme mezi chodci k poslední památce dnešního okruhu Bazilice sv. Štěpána. Přestože je to stavba mapující maďarskou historii, podařilo se v minulosti soudruhům narušit energii místa postavením panelákové škatuly přímo v sousedství chrámu.
V pět hodin odkládáme kola, která nám Pepino znovu ochotně rozkládá a nakládá na vozík, zatímco my se odcházíme koupat do Termálních lázní Széchenyi. Ty sice nesjpíš pamatují uherské předky, ale nakonec množství bazénů a saunových zákoutí jsou příjemným zakončením i když počasím trochu pochmurného, tak zážitky pro nás nabitého dne.
Z parkoviště vyjíždíme po osmé hodině a osvětlená Budapešť se mění v místo, ze kterého se nám ještě nechce odjíždět:-)
Tak třeba někdy jindy…
Mapa zde:
Fotky zde:
Marcela a šest kamarádek z Chropyně
PS. Už je lákám na Sacher dort u Vídeňské opery s průvodcem nejpovolanějším, Luborem :-D