Bára Kovaříková a její článek na Kudrna.cz

Určitě spousta z vás zažila ve svém životě okamžiky, které vás ovlivnily natolik, že se následně staly přirozenou součástí vašeho životního dobrodružství. Taková podobná situace se stala jednoho letního úterního večera mojí mamce.

Jelikož hlavní náplní volného času v naší rodině je sport a cestování, má mamka toužila po aktivní dovolené – nejlépe na kole. Sama si ale s taťkou do zahraničí netroufala, přece jen si uvědomovala negativní dopady minulého režimu na jejich jazykovou vybavenost. Využívala tudíž možností moderních technologií dnešní doby a pátrala na internetu. Zlomovým okamžikem hledání byla diskuze pod nabídkou zájezdu XY na Korsiku, ve které bylo drobným písmem až rebelsky napsáno: „A proč nejedete raději s Kudrnou?“ Následoval rychlý proces. Pestrý itinerář kudrnovského zájezdu s podnázvem Parádní poježdění převážně podél pobřeží mamku zaujal natolik, že už stačilo jen jediné – zvolit vhodnou strategii a oznámit své výsledky hledání taťkovi. Právě podnázev zájezdu byl spolu s teorií vyhřátého moře z léta mamčinou hlavní přemlouvací taktikou. Povedlo se. „Tak si to tam hezky užijte“, zněla má věta při loučení. To ještě ani jeden z nás netušil, jak MOC si tu jejich zářijovou Tour de France užijí…

„Byla to paráda,“ povolávala na mě po příjezdu mamka sundávajíc kola ze stojanů auta. „Nebudeš věřit, s jakou skvělou partou lidí jsme se tam skamarádili…“ Pokračovala a radostí jí zářily oči. „Všechno ti to povykládáme. Korsika je nádherná. Překrásné vysoké hory v kontrastu s průzračným mořem. Každý den jsme dostali od průvodců mapu, doporučený itinerář cesty s informací, kde bude autobus v půlce čekat v případě problémů. Bylo to skvěle zorganizované. No a ty etapy – minimálně jednou denně jsme se koupali v moři. To zas bylo něco pro něho,“ otočila se na taťku, který se potutelně usmíval a souhlasně kýval hlavou. „Pojď, ukážu ti to na mapě, kde jsme všude byli.“

Vážně, projeli téměř všechno. Od severního cípu ostrova Cap Corse s přístavním městečkem Santa Severa, přes St. Florent až do Porta – jehož záliv je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Navštívili také Napoleonovo hlavní město Korsiky Ajaccio spolu se západem Slunce nad Krvavými ostrovy. Jejich skvostná jízda pokračovala na jih směrem do Sartene až do Bonnifacia, které se jím líbilo ze všech měst asi nejvíce hlavně z důvodu možnosti vyhlídkové plavby okolo křídových útesů korsického pobřeží.

„Největší sranda byla, jak se řidič dušoval a měl starosti o zásoby piva, že se nevypijí. Po prvním večeru jsme udělali kalkulaci, která se potvrdila, a sice tak, že po čtyřech dnech nebylo co pít. Sešla se tam taková supr partička lidí, takoví experti kousek od Brna, co měli i stejné cyklodresy,…“ rozplývala se mamka také nad skvělým kolektivem, který se na zájezdu seskupil. „Dívala jsem se už na stránky Kudrny, to Norsko by mě taky lákalo,“ registrovala jsem mamčiny cestovatelské choutky, které mě jen utvrdily v tom, že lásku k cestování a sportu mám určitě po rodičích.

 I s odstupem času se účastníci zájezdu neustále navštěvují a plánují spolu další cestovatelské výlety. Letos v létě třeba zrovna Moselskou cyklostezku. Možná by měli předem upozornit kudrnovskou prodejnu zájezdů, aby zabezpečila u řidičů dostatečné zásoby piva. Aby se třeba nestalo, že u Rajhradu už bude tzv. „sahara.“

Je krásné z pozice pozorovatelky sledovat, jak přátelství navázané na Korsice stále trvá a jak člověk může i díky nenápadné reakci v diskuzi potkat fajn partu lidí, se kterou se bude vždycky rád potkávat. A o tom to přeci je…J