Z Dráždán do Brna 2014

Dojet na kole do Vídně už zvládáme snadno za víkend, okolí Brna známe ze sedla skoro nazpamět. Chtělo by to nějaký zajímavější cíl. Rozhodnutí padá na nádherný středomořský ostrov Korsika. Na cestu po vlastní ose s bagáží se však ještě necítíme, cesta na trajekt přeci jen měří kolem tisíce kilometrů, takže raději volíme organizovaný cyklo-zájezd, kde Korsiku projedme na kole skoro celou dokola s podporou autobusu.

    Jakou ale vymyslet dovolenou, když dostanete pod stromeček vysněný vozík za kolo a v prosinci s ním nadšeně brázdíte ivanovické ulice? Přeci jej pak v létě nenecháte ladem válet někde ve sklepě! V hlavě se rodí myšlenka na nějakou delší trasu, ale tentokrát na těžko, což znamená, že celou výbavu bychom vezli s sebou - stan, karimatku, vařič, oblečení a podobně. Každý kilogram navíc se na kole projeví, co když ale těch kilogramů navíc je třeba dvacet nebo víc? Nejvíce se zátěž projeví v kopcích, kde se kolo pohybu neskutečně brání. Kdepak tedy nalézt dostatečně dlouhou trasu se zárukou minimálního počtu stoupání? Přeci podél nějaké řeky jakou je Labe - voda do kopce nepoteče! Zjišťujeme, že cyklisty oblíbená značená trasa vede ze Špindlerova Mlýna až k ústí Labe do Severního moře. Bohužel nemáme tolik dovolené, abychom zvládli projet celou její délku 1220 kilometrů a ještě se dostat z a do Brna. Volíme si jednodušší cíl. Pojedeme proti proudu Labe z Drážďan až do Pardubic, kde se od toku Labe odkloníme a přes Vysočinu pošlapeme domů.

    Jízdenky na vlak do Drážďan včetně místenek na kola zakoupeny v maximálním možném předstihu, takže se začátkem července brzy ráno scházíme na brněnském hlavním nádraží s koly ověšenými brašnami a čekáme na náš vlak. Cesta probíhá podle plánu, po příjezdu do Drážďan máme ještě trochu času na rychlou prohlídku města, abychom se do setmění stihli dostat do našeho prvního kempu, který je ještě na německé straně. Tma nás přeci jen zastihla ještě na cestě, náš kemp nenacházíme, ale lámanou němčinou si domlouváme přenocování na zahradě za hospodou stojící přímo u cyklostezky.

    Při ranním kuropění snídaně z vlastních zásob a odjezd do České republiky, přes Děčín, Ústí až do Roudnice nad Labem. Přijíždíme úplně hladoví a opět v pozdních hodinách. V kempu nás sice očekávají, ale v místní hospodě nás ne zrovna vlídně vítají se slovy: „Už zavíráme!“. Naštěstí se nám podaří vetřít se na kempovou párty pořádanou pro nějakou ruskou návštěvu. I na kozáčka o půlnoci došlo…

    Ráno se nám vstává trochu hůře, ale co se dá dělat, balíme se a pokračujeme dle plánu dál. V Mělníku si prohlížíme soutok Labe s Vltavou a pokračujeme dál s cílem kemp nedaleko Brandýsa nad Labem. Je sobota večer, v kempu vyhrává kapela, zábava v plném proudu. Připadáme si tu asi jediní střízliví. Postavit stany, vysprchovat se, dát si pár piv, něco do žaludku, místní děvčata vypadají zajímavě, ale na nějaký taneček nás příliš bolí nohy.

    Po probuzení zjišťujeme, že ne všichni si důkladně zamkli svá kola k něčemu pevnému, jedno kolo nám chybí. Někomu se ze zábavy asi nechtělo domů pěšky, tak využil jedno z našich kol. Projeli jsme blízké okolí, zda ho někde pod prvním kopcem nepohodil, ale marně. Část naší skupiny zde tedy nuceně končí, čeká na příjezd Policie a zbytek dne tráví na služebně. My ostatní však šlapeme dále ku Přelouči, místy nechtěně volíme rozbitou špatnou cestu zpestřenou násobnými defekty. Přesto se do cílového kempu dostáváme poprvé ještě za světla. Po jídle a pivu následuje noční koupačka a zasloužený spánek.

     Předposlední den našeho výletu se nám začíná kazit počasí. Do oběda v Pardubicích je ještě hezky, ale pak se několikrát schováváme po různých autobusových zastávkách před prudkým deštěm. Navíc dostáváme slušně zabrat, na Vysočinu bohužel cesta z kopce nevede, kilogramy v brašnách jsou znát. Poslední přenocování nacházíme v kempu u vodní nádrže Pilská. Počasí vůbec nevypadá dobře, zvažujeme, že další den pojedeme ze Žďáru nad Sázavou domů vlakem.

    Sluníčko, sláva, na vlak nemusíme! Byla by to docela i škoda, protože cesta do Brna už vede převážně jen z kopce. Takže odpoledne dojíždíme po šesti dnech zpátky domů. Unaveni, ale s výborným pocitem, protože máme za sebou 500 kilometrů.

S pozdravem

Martin Pospíšil      spolucestovatel

PS: Článek taky vyšel v Ivanovickém zpravodaji č. 12/14 na 6. straně.

www.ivanovice.brno.cz/dokumenty/ivanovicky-zpravodaj-2014-12.pdf