Do Ybbsu kolem Dunaje 2013

    K tomuto putování došlo víceméně náhodou. V srpnu toho roku se mě můj kamarád a nynější spolucestovatel Martin pochlubil, že si se svou přítelkyní pořídili tašky na kolo a že budou čas od času výrážet na kole na těžko. Vzhledem k tomu, že jsem měl k této sportovní aktivitě vždy velmi blízko, tak mě táto skutečnost  velmi zaujala. Se zaujetím jsem ho poslouchal, jak vyprávěl o jejich prvním putování z Brna do Českých Budějovic kolem rakouských hranic. Začalo mě to šrotovat v hlavě, že bych mohl po osmileté pauze zase někde vyrazit na těžko na kole. Netrvalo dlouho a přišel jsem s návrhem, že bychom mohli ještě tento rok někam vyrazit. Navrhl jsem mu trasu z Brna do Bratislavi přes Břeclav a dále kolem dunaje proti proudu přes Vídeň až do Ybssu. Martin souhlasil a jak sám řekl ,, klidně, hlavně že natočíme nějaké kilometry,,.

    Přišel den D a 13.9. kolem jedné odpoledne jsme vyrazili na naše pětidenní putování. Počásí sice nebylo nic moc a ráno to vypadalo, že nikam nepojedem, ale když kolem jedenácté přestalo pršet tak bylo rozhodnuto.

    První naše zastávka byla v Žabčicích, dali jsem si škopka a upalovali dále na Břeclav. Po cestě jsme se v Dolních Věstonicích potkali s Ivošem a Danem s našima kamarádama z Ivanovic. Opět škopek, protože na něco jezdit musíme a hlavně dobrá polévka. I když naši kámoši měli stejnou trasu, ale vyrazili s hospůdky o něco dříve, tak zbytek trasy jsme stejně dojeli zase sami. V kempu Apollo jsem postavili stan a jeli na večeří do Lednice, kde jsme se setkali opět s našima kamarádama a se zbytkem jejich výpravy , která dojela do Lednice autama. V restauraci  ,,U Tlustých,, jsme si dali výbornou večeři a uháněli  zpět do kempu, kde po ujetí 74km jsme šli na kutě.

    Ráno to vypadalo s počasím bledě. Pršelo. I za mírného poprchání jsme balili stan a přesunuli se do místní restaurace, kde jsme čekali až přestane pršet. Kolem desáte už docela přestávalo, tak jsme vyrazili. Deštivé mraky nás doprovázeli celé dnešní putování a na střídačku pršelo a bylo zamračeno. Na oběd jsme se zastavili v obci Veľké Leváre. Byli jsem docela mokří a nebe nevypadalo, že by se mělo ukázat sluníčko. Při obědě jsme se dohodli, že zbytek dnešní trasy do Bratislavy dojedeme vlakem. Nechtěli jsme riskovat, že se úplně promočíme hned dryhý den. V Blavě trošku vysvitlo sluníčko a zbývajících 10km do kempu ,,Zlaté Písky,,  jsme dojeli za sucha. Na tomto kempu je přesně vidět jaké kempy byli u nás před revolucí. Nic se tady nezměnilo. Naštěstí jsme dorazili včas a sprchy nám nezamkli před nosem ve 22:00  tak jak před sedmi lety, kdy jsem svou osmi letou dceru umýval ešusem v umyvadle ve skoro studené vodě. Po večerní hygieně jsme vyrazili na večeří do místní restaurace. U vedlejšího stolu nás oslovil velky hluboký talíř plný šlehačky. Martin rozhodl, že si dáme to samé a každý jeden i když u toho stolu vedle byli na jeden talíř čtyři lidi. Tak tak jsem to do sebe nasoukal a Martin dokonce troch nechal. S plnými žaludky šlehačky a každý se dvěma pivy jsme šli spát. Dnes bylo našlapáno 72km.

    Nedělní ráno bylo zalito sluncem. Při průjezdu Bratislavou jsme si udělali malou prohlídku centra  a pak se vydali kolem Dunaje směrem na Vídeň.

Dunajska stezka ,, EUROVELO 6,, v tomto případě z Blavy do Vídně vede vetšinou trochu bokem od koryta řeky. Projíždí se lužním lesem po krásné stezce s asfaltovým nebo jemným šotolinovým povrchem. Kolem páté odpoledne jsme dorazili do kempu, který je na rozdíl od toho minulého jako z říše divů. Postavili jsme stan, vybali vše potřebné a vydali se na prohlídku centra hlavního města. Je to necelých pět kilometrů, takže jsme tam byli za chvilku. Samozřejmě, že jsme se zastavili na gyros a na zmrzlinu, protože naše výlety za poznáním připomínají vetšinou gastroturistiku. Při návratu do kempu nám tachometry ukazovali 102 najetých kilometrů za dnešní den.

    Při probuzení nás počasí příjemně překvapilo,takže jsme se s radostí pustili do šlapaní dál po cyklomagistrále. Než jsme projeli Vídní, tak už bylo na tachecu jedenáct kilometrů. Cesta vedla kolem nového Dunaje, který slouží vetšinou jako rekreační oblast. Po asi pěti zastávkách na malé občerstvení se nám před námi objevilo město Krems, a jak už název napovída, pochází odtud kremžská hořčice. Ta už se zde nevyrábí, ale výroba byla v minulosti přesunuta do Vídně. Místní kemp velmi připomíná ten předešlí, je sice menší, ale jeho vybavenost nemá chybu. V kempu se Martin seznámil s třema australanama, kteří projížděli Evropu na kole. Pozdě odpoledne sice začalo pršet, ale to nám nezabránilo, abychom si nezašli na dobrou večeři. Předpověď počasí ukazovala, že bude pršet celou noc a taky, že jo. Když jsme to říkali těm australanům, že v pět ráno přestane, nechtěli věřit. Ráno uvěřili a divili se, že jsme to tak přesně věděli.

    Byl před náma poslední den cesty. Původně jsme měli jet do Melku a zpátky jen na lehko, že si věci necháme v kempu. Tady nás měl vyzvednout kamarád s autem. Dohodli jsme se ale, že nakonec pojedeme na těžko a dojedem až do Ybbsu, že i táto varianta mu vyhovuje. Projížděli jsme krásnou vinařskou oblastí Wachau, projeli jsme Melkem, kde jsme na kopci viděli Benediktinský klášter. Po Dunaji jezdili lodě, jak nákladní tak i osobní. S těmi nákladními, když pluli naším směrem, tak jsem se snažil jet na kole stejně rychle abych věděl jak rychle taková loď pluje. Vycházelo to plus mínus na 10uzlů za hodinu. Sluníčko svítilo, teplota byla kolem 11 stupnů, takže se jelo v celku dobře. Odpoledne jsme přečkali malou přeháňku na tribuně fotbalového stadionu v jedne malé vesničce. Nebe se opět vyčistilo a teplota se vyškrábala až na 16st.. Kolem šesté večer, jsme přejížděli přes most u Ybbsu na kterém byly tabulky, které informovali o zdejší vodní elektrárně na Dunaji a o průběhu celého toku této druhé největší řeky v Evropě vč. Dunajské stezky nebo jak jí také známe pod názvem ,,eurovelo 6,, . Proběhlo povinné focení jako důkaz, že jsme tady byli a hned poté jsme se už začali loučit s naším čtyřdenním kamarádem Dunajem. Udělali si večeři a kolem šesté večer nás náš kamarád naložil do auta a vyrazili směrem domů. Za poslední dva dny jsme na kole urazili 161 kilometrů. Celkem to bylo 409km.

    Bylo to super putování, ale hlavní je to, že to nastartovalo období, kdy se snažíme vyjíždět několikrát do roka na různá místa a to nejen u nás doma , ale i do zahraničí.

Lubor a Martin Pospíšilovi